Próza
Milí návštěvníci,
nově jsme pro vás zřídili tento literární koutek, který by měl být takovým příjemným zpestřením, které pohladí na duši. Do tohoto koutku můžete volně přispívat svými dílky s duchovní či filozofickou tématikou, pokuď na vás sedne tvořivá inspirace a budete mít chuť se s námi podělit. Vítána je vlastní tvorba, kompiláty zveřejněny nebudou. Těšíme se, že i vy přispějete svou troškou do mlýna. A hned pro začátek tu máme první kousky :-)
Přejeme vám krásné čtení.
Váš LadiPos.
„Poezie“
JSEM
Jsem všechno co vidíš teď kolem sebe,jsem v Tobě, jsem ve mně, jsem slunce i nebe,
jsem sněhem a větrem, matičkou Zemí,
jsem zářící hvězdičkou na nočním nebi,
jsem tramvaj i autobus co vozí Tě denně,
jsem příjemná vůně, co skrývá se v seně,
jsem cesta jíž kráčíš každičký den,
v noci mě zažíváš já jsem Tvůj sen,
jsem zubní kartáček co čistí tvé zuby,
jsem pastou co na něj vylézá z tuby,
jsem i tím papírem na oné místnosti,
jsem myslí jež plodí sem tam i hlouposti,
jsem milým úsměvem co zdobí tváře,
jsem čistá láska, všech srdcí záře,
jsem stromem zeleným, jsem květem jasmínu,
jsem sladkostí a barvou jež najdeš ve vínu,
jsem vlahým deštíkem co chladí Tě v létě,
jsem alfou i omegou na tomto světě,
jsem lístkem čajovým, který se svine,
jsem kouzelným aroma, jež se z něj line,
jsem teplo Tvé peřiny, pod kterou spíš,
jsem věčnost a pravda, to dobře víš,
jsem čisté bytí, co zažívá sebe,
a proto miluji všechny a Tebe...
Tvůj Bůh
(zapsal Zdeněk Novák)
„Próza“
Povídka o blátě
(3.12.2008 zapsala - Anna Nováková)Narodíme se a vykročíme do života s čistotou a důvěrou malých dětí. Radujeme se, jdeme... a jdeme, až přijdeme k blátu. Bláto je před námi, vlevo i vpravo, je bez konce, tušíme, že někde před námi v nedohlednu je druhý břeh...
Ale jsme už u něho, u bláta, zaujalo nás, vidíme jak je v něm živo i veselo... a s důvěrou a radostí vstoupíme do bláta i my... Užíváme si to... můžeme si hrát, plácat se v bahně, uvolníme se, přestane nám vadit, že jsme špinaví, necháme se příjemně pohltit bahnem, omývá nás, pohupujeme se volně, vychutnáváme si to...a pak... je tu kolem plno lidí, co se taky radostně plácají v tom bahně, rochní si tu spokojeně celý život, přidáme se k nim a sdílíme společně radost z bahna... Hrajeme si sami, či společně, různé hry, je nám dobře... něco z bláta i tvoříme, krásné věci, jsme na ně pyšní, obdivujeme si je navzájem, ale vše má trvání jen do prvního deště... a vytvořené se bortí a mizí opět v bahně. Někdo naříká nad zhrouceným blátem, jiný začne stavět znovu, další běduje nebo nadává, jak je to zlé, žít v bahně... Některé lidi už přestává bavit tvořit a vymýšlejí nové hry... začínají po sobě bláto házet, zpočátku z legrace, pak už to přechází do určitých záměrů a strategií a začínají se hrát jiné hry s blátem, nabývající na agresivitě... sem tam se někdo dostane do hlubšího bahna a utopí se nebo s sebou stáhne i další lidi, kterých se drží..., a tak to pokračuje dále. Když je bahno hustší a ulpívá na lidech, ztěžknou jeho váhou, hůře se pohybují, klesají ke dnu..., jakmile přišel déšť, bahno se zředí a pohyb je rychlejší a jednodušší...
Občas se někdo her s bahnem dostatečně nabaží, přestane ho to bavit a rozhodne se bahno opustit a dostat se na druhý břeh... začne přemýšlet, jak z bahna ven. Přece musí existovat nějaký způsob! Přiblíží se k druhému břehu a začne hledat pevnou půdu pod nohama....sem tam se podaří v bahně najít malý kousek pevniny a po značném úsilí se mu konečně podaří vyškrábat se na břeh. Pokud to zkouší více lidí najednou, mohou si pomoci a je to pro ně trošku jednodušší, dostat se na břeh. Lidé, kterým se podařilo dostat na břeh, jsou oblepeni a ztěžklí blátem, nabírají dech a vyrážejí dál na cestu. Za nimi se táhne zpočátku hrubá, později stále tenčí blátivá stopa. A jak postupují, bláto na nich začíná pomalu osychat, sem tam pukne, pak začne praskat a po malých vrstvách opadávat....jde se jim pořád lehčeji a lehčeji, až z nich spadne i poslední vrstva bláta a jsou opět čistí, jako znovuzrození a lehouncí jako peříčko či vánek....a svobodní...OPĚT.
Když si užijí dostatečně svobody, lehkosti, a vše prostupující Lásky, někteří z nich si vzpomenou na bláto a lidi v něm. Bláto bylo fajn, byla tam legrace...a co když někdo zrovna hledá cestu ven z bláta? .....a tak se někteří znovu rozhodnou projít blátem a pomoci hledajícím...
Poučení:
Záleží jen na nás, jestli budeme mezi těmi, co si s radostí a spokojeně užívají v blátě nebo mezi těmi, co se už rozhodli z bláta odejít, mezi těmi, kteří už hledají pevnou zem pod nohama nebo mezi těmi, co se už pomalu škrábou na břeh, mezi těmi, co už vylezli na břeh nebo mezi těmi, co už pomalu jdou dál po cestě, mezi těmi, co z nich už opadávají suché vrstvy bláta či mezi těmi......co se rozhodnou pomáhat a znovu projít blátem.
